Pagani odhalilo limitku Huayra 70 „Trionfo“ k 70. narozeninám Horacia Paganiho. Vzniknou jen tři vozy na bázi Huayry Roadster, s odhaleným zeleným karbonem, novou aerodynamikou a 6,0l twin-turbo V12 (834 k) spojeným se 7stupňovým manuálem.

Když automobilka slaví výročí, často to vypadá jako firemní večírek s teplým chlebíčkem – povinná řeč, povinné logo, povinná fotografie. Jenže Pagani takové věci neumí dělat „povinně“. Tady se slaví podobně jako ve starých ceších: prací, kovem, uhlíkovým vláknem a troškou té italské posedlosti krásou, která dokáže proměnit technický detail v něco, co by si klidně zasloužilo rám a místo na stěně vedle renesančního obrazu. A tak přichází Pagani Huayra 70 Trionfo – zvláštní edice k 70. narozeninám zakladatele Horacio Pagani. Ne padesát kusů, ne dvacet. Tři. Jako když v knihovně objevíte tři výtisky stejného vzácného prvotisku – a všechny jsou už dávno zamluvené.


Tři kusy a 26 let historie značky

Pagani říká, že vzniknou jen tři exempláře, a tím se Huayra 70 „Trionfo“ zapisuje mezi nejvzácnější kreace v 26leté historii značky. To je přesně ten typ limitky, kde se slovo „vzácné“ neříká marketingově, ale prakticky: tři kusy znamenají, že šance potkat ji naživo je asi jako potkat kometu – a ještě vám u toho musí vyjít počasí.

Zajímavé je i to, že značka výslovně potvrdila, že Horacio Pagani projekt nejen schválil, ale byl mu blízko, byl do něj úzce zapojen a dokonce byl přítomen odhalení. Tohle není razítko „approved“, tohle je autor v ateliéru.

  • Pouze 3 plánované kusy celkem

  • Jedna z nejvzácnějších kreací v 26leté historii Pagani

  • Horacio Pagani projekt schválil, byl zapojen a byl přítomen unveilingu

Základ: Huayra Roadster, ale s vlastním výrazem

Výchozím bodem je Huayra Roadster – což je už samo o sobě stroj, který vypadá, jako by jej navrhoval člověk, co se bojí prázdných ploch. Přesto „Trionfo“ přidává výrazné vizuální a aerodynamické změny. Ne takové to „přelepíme nálepky“, ale změny, které na autě přečtete i bez brýlí.

Karoserie je dokončena v odhaleném zeleném karbonu s oranžovým detailem. Je to kombinace, která působí trochu jako závodní heraldika – zelená jako tělo a oranžová jako šev na rukavici, který vám připomene, že tohle není běžný předmět, ale nástroj.

  • Základ tvoří Huayra Roadster

  • Odhalený zelený karbon s oranžovým detailem

  • Výrazné vizuální i aerodynamické úpravy oproti běžné Huayře

Aerodynamika: ostřejší příď, křídlo a difuzor jako argument

Vpředu má splitter „ostřejší a účelnější“ výraz – jako když sochař vezme dláto a řekne si, že tentokrát nepůjde jen o krásu, ale i o disciplínu. Záď naopak ovládá velké pevné křídlo a agresivní difuzor. To je ten moment, kdy auto přestává předstírat společenské vychování a otevřeně přizná, že ho zajímá proudění vzduchu a přítlak, ne etiketa.

A pak jsou tu přidané extractor vents nad předními i zadními blatníky – signál, že někdo řešil chlazení i aerodynamickou rovnováhu s pečlivostí, jakou obvykle vidíte u lidí, kteří doma rovnají šroubky podle délky.

  • Ostřejší, účelnější přední splitter

  • Dominantní pevné zadní křídlo

  • Agresivní difuzor + nové extractor vents nad předními i zadními oblouky

Střešní sání a „žraločí ploutev“: vzpomínka na Zonda Cinque

Jedním z nejhezčích detailů je střešní sací scoop, který připomíná Zonda Cinque – takový ten nostalgický kývnutí hlavou směrem k vlastní historii. Vzduch se odsud vede dozadu přes prvek ve stylu žraločí ploutve. Je to funkční, ale zároveň teatrální: jako když na starém závodním letounu vidíte nýtování – víte, že tam je z důvodu, a přesto vás baví se na něj dívat.

A teď malý dialog, protože si umím představit, jak to probíráte u monitoru:

Čtenář: „Jane, není to už moc okázalé? Ta ploutev a sání…“
Jan: „Okázalé? Možná. Ale v tom je Pagani upřímné. Nehraje si na minimalismus. Říká: vzduch je materiál, tak ho tvarujeme – a ještě u toho uděláme hezké gesto směrem k Zondě.“

  • Střešní sací scoop

  • Inspirace: Zonda Cinque

  • Proudění vzduchu dozadu přes prvek ve stylu shark fin


Technika: 6,0l twin-turbo V12, 834 koní a manuál jako vzácný druh

Technické specifikace jsou prý stále „pod pokličkou“, ale jedna věc potvrzená je – pohon zajišťuje 6,0litrový twin-turbo V12 odvozený od AMG, s výkonem 834 koní. A teď to, co zní skoro jako příběh z jiného desetiletí: motor je spojen se 7stupňovou manuální převodovkou. V době, kdy se většina podobných aut chová jako špičkový počítač s volantem, je manuál něco jako kapesní hodinky – neprakticky krásné, přímé, a pro určité lidi neodolatelné.

Značka zároveň nezveřejnila točivý moment ani oficiální výkonnostní čísla (akcelerace, rychlost a podobně). Takže víme, kolik má koní a čím řadíte, ale zbytek si Pagani zatím nechává jako poslední kapitolu románu.

  • 6,0 l twin-turbo V12 odvozený od AMG

  • Výkon 834 hp

  • 7stupňový manuál, bez zveřejněného točivého momentu a bez oficiálních výkonových údajů


Tradice osobních milníků: od Zondy F k HP Barchettě a teď k „Trionfu“

Pagani má dlouhodobě zvyk proměňovat osobní milníky v projekty, které nejsou jen „edice“, ale spíš podpis v kovu. K 50. narozeninám Horacio dohlížel na vznik Zonda F, pojmenované po Juan Manuel Fangio – člověku, jehož podpora byla důležitá pro to, aby Pagani získalo v Itálii důvěryhodnost. K 60. narozeninám přišla HP Barchetta, popsaná jako hluboce osobní one-off. A nyní – k 70. narozeninám – je tu tříkusá Huayra 70, která tu tradici pokračuje.

A důležitý dovětek: z těch tří aut jsou zatím venku informace o tomto prvním, ale článek říká, že další dva exempláře teprve přijdou – takže tohle není finále, spíš první dějství.

  • 50. narozeniny: Pagani Zonda F, pojmenovaná po Fangiu a jeho roli při budování kredibility v Itálii

  • 60. narozeniny: Pagani Huayra HP Barchetta jako osobní one-off

  • 70. narozeniny: Huayra 70 Trionfo (3 kusy), přičemž další 2 exempláře ještě mají přijít


Když o tom přemýšlím, je na tom cosi uklidňujícího: v éře, kdy se automobilový svět často tváří, že jediná správná budoucnost je sterilní a beze švů, existují pořád lidé, kteří dokážou oslavit narozeniny tím, že vezmou proudění vzduchu, uhlíkové vlákno a dvanáct válců a udělají z nich malou, hlučnou báseň. A ano – báseň může mít splitter, křídlo i difuzor; koneckonců i gotická katedrála má opěrné oblouky, protože krása občas potřebuje konstrukční trik.

Až se objeví zbývající dva kusy, bude zajímavé sledovat, zda půjdou stejnou cestou zeleného karbonu a oranžových detailů, nebo zda Pagani vytáhne další barevnou metaforu. Protože tři vozy jsou jako tři věty: každá může říct totéž, ale každá to může vyslovit jiným tónem. A já se přiznám, že mě na tom baví právě ta lidskost – fakt, že u odhalení stál člověk, pro nějž to není „produkt“, ale kapitola vlastního života.

Nakonec, auto je stroj. Ale některé stroje jsou zároveň památkou na dobu, na člověka a na jeho posedlost tím, že věci mají mít smysl i tvar. A Huayra 70 „Trionfo“ vypadá přesně jako taková památka. Ne ta z bronzu na náměstí, spíš ta, kterou nastartujete – a svět na chvíli ztichne, aby slyšel, co znamená 834 koní a manuál v roce, kdy už se skoro všichni bojí i vlastního výfuku.